Výviny

Válečník

Válečník se dělí na bojovníka a šer­míře.

Bojovník

Bojovník je válečník, který se rozhodl více spoléhat na hrubou sílu než na vytříbenou techniku. Je to strašlivý ná­stroj ničení, který rozboří, rozbije a rozmlátivše, co se mu postaví do cesty.

Bojovníci se rekrutují zejména z řad krollů či barbarů, ale svými činy prosluli i bojovníci z rodu trpaslíků. Bojovník se projevuje zejména hru­bou silou. Hodí se na vyrážení dveří, zvedání balvanů a hlavně pro boj. Bo­juje zpravidla obouruční zbraní.

Šermíř

Šermíř je typ válečníka, který spíše než hrubou silou bojuje uměním a rychlostí. Je trochu podobný hrani­čáři, ale je silnější, nemá nadpřirozené schopnosti a bojuje raději zblízka.

Šermíř je specialista na šermování, tedy na boj přibližně stejně velkých po­stav sečnými či bodnými zbraněmi. Šer­míři jsou mistři soubojů, mnozí z nich či z jejich učitelů začínali jako gladiátoři v arénách na dalekém jihu, odkud k nám toto umění bylo přineseno.

Hraničář

Hraničář se dělí na druida a chodce.

Druid

Druid je lesní čaroděj, který žije mezi zvířaty, čerpá z přírody duchovní sílu a pomalu zapomíná, že kdysi vládl mistrně mečem. Pečuje o svůj les, o svůj kraj, o svá zvířata a jen zřídka­kdy se ze starého přátelství nechá umluvit a vyjde hájit dobro do vzdále­nějších krajů.

V těch chvílích však v jeho očích za­bleskne jakási odvěká touha, zpod ha­rampádí v zaprášené truhle vyjme ti­sový luk a přehodí si jej přes záda. V tu chvíli ožívá jako pes, který nalezl sto­pu, neboř v žilách mu stále ještě koluje krev hraničářů.

Je samozřejmě stále zdatný bojov­ník a také jeho lesní kouzla mohou družině pomoci i v boji, ale jeho síla se projeví spíše mimo něj.

Chodec

Chodec je hraničář, který se spolehl spíše na rozvíjení svých bojových schopností.

Je to vysoký šlachovitý dobrodruh, který se toulá lesy od vesnice k vesnici, jen se svým psem, a zahání zlé stvůry od lidských příbytků, varuje vojska mocných králů, když se k jejich hrani­ci blíží nepřítel, je postrachem loupež­níků a lapků a více než lesní moudrost ovládá luk a meč, o kterém koluje ne­jedna legenda.

To však neznamená, že své kouzel­né schopnosti dočista ztratil. Kromě různých užitečných kouzel ulehčují­cích život v divočině ovládá chodec i kouzla, která mu umožňují nahlížet do lidských duší.'

Alchymista

Alchymista se dělí na theurga a pyro­fora.

Theurg

Theurg je alchymista zkoumající hlou­běji podstatu svého umění. Slovo theurg je odvozeno od slova theurgie, což je nauka zabývající se studiem roz­ličných astrálních sil a tajemných mys­tických souvislostí.

Theurg je schopen vyvolávat du­chy živlů a komunikovat s astrálními sférami, které obklopují náš svět. Na vyšších úrovních je dokonce schopen požádat tyto sféry o pomoc v nouzi. Theurg se nemůže příliš uplatnit pří­mo v boji, má však dobrou možnost své spolubojovníky na boj připravit nebo mu zabránit předem.

Pyrofor

Pyrofor je alchymista, který se rozhodl být platným členem družiny v boji. Slovo pyrofor je odvozeno z řečtiny a doslova znamená ohňonoš. To také naznačuje, v jaké oblasti rozvíjí pyro­for své schopnosti.

Pyrofor se specializuje na kon­strukci rozličných ďábelských zaříze­ní. Je schopen vyrobit střely připomí­nající naše rakety, které vnášejí zma­tek a smrt do řad nepřátel, různé miny a podobné pasti. Také jeho schopnost vyrábět a používat jedy je různě posí­lena. Pyrofor jistě zvětší bojovou sílu každé družiny.

Kouzelník

Kouzelník se dělí na mága a čaroděje.

Mág

Mág je kouzelník studující kouzla pů­sobící na mysl rozumných tvorů. Svoji moc odvozuje od svých duševních schopností a zaměřuje ji na ovlivňová­ní a kontrolu cizích myšlenek.

V tom je jeho slabost i jeho síla. Zpravidla je mnohem výhodnější a jednodušší udělat z odpůrce spojen­ce než mrtvolu. Ale není možné ovliv­ňovat myšlenky tvora, který nemyslí. V takovém případě se mág musí spolé­hat na ochranu válečníků.

Mág tedy nezvýší šance družiny při střetnutí se zeleným hlenem, ale je

užitečný při různých vyjednáváních, smlouvání a při boji proti inteligentní­mu protivníkovi.

Čaroděj

Čaroděj je kouzelník, který se věnuje „praktické magii", tedy kouzlům s ši­rokou působností, kterých je zapotřebí často a která ulehčují život v jeskyni.

Čaroděj je často schopen vyřešit kou­zlem obtížnou situaci, do které se druži­na dostala, zvrátit nepříznivý vývoj udá­lostí a podobně. Zná také několik útoč­ných kouzel, která z něj činí nebezpečné­ho a obávaného protivníka v souboji.

Je ovšem také pravda, že většinu toho, co čaroděj zvládne kouzlem, zvládne nějaká jiná postava od příro­dy. Přesto je čaroděj vítaná a mocná postava, zvláště v menších družinách.

Zloděj

Zloděj se dělí na lupiče a sicca*.

Lupič

Lupič se zaměřuje zejména na praktic­kou část zlodějského povolán. Neza­staví ho žádné dveře, truhla, zámek ani skrytá smrtící past. A díky svému ta­jemnému křišťálovému klíči je schopen překonat i magické zámky a nástrahy.

Lupič také rozezná pravé zlato od kočičího a dokáže urči cenu naleze­ných klenotů. A i když je při své práci přistižen neozbrojen, neznamená to, že nutně prohrál a půjde do žaláře. Protože opravdový lupič si musí pora­dit s každou situací.

Sicco

Sicco je temná a tajemná postava. Jedi­ná, která i u mágů vyvolává nejistotu, respekt a často i strach. Sicco je obrat­ný hráč ve světe intrik. Ví, jak má jed­nat a pracovat s lidmi. Často pozná na první pohled, co je dotyčný zač.

* vysl. sika

Siccův den začíná západem slunce. Noční město je svědkem činů, které ovlivňují životy mnohých. A když se sicco za úsvitu vrací domů, na jeho ša­tech nikdy není krev.